Když se rozhodneme na sobě začít pracovat, je to zpravidla proto, že jsme s něčím v životě nespokojení. Trápíme se ve vztazích nebo nemůžeme najít partnera, jsme nespokojení v práci, řešíme nedostatek peněz nebo nás trápí zdraví. Pocit, že “to přece má být jinak” je zkrátka motorem pro začátek cesty za vytyčeným cílem.
Bez jednoho důležitého kroku nás tenhle pocit ale nikam nedovede. Tím krokem je přijetí sebe sama a zodpovědnosti za svůj život.
Naše mysl, rozum i ego jsou po tisíce životů, co je člověk člověkem, navyklé hodnotit a porovnávat. Vzhled, obsah peněženky, úspěchy v práci. Snadno a rychle nás zavalí množstvím důkazů, že vlastně nemá cenu se snažit něco měnit, protože už jsme dopředu prohráli a všechno je marné. V rukávu mají ale jedno eso - pocit, že my sami nemůžeme za to, co se nám děje. TO ONI. Oni zůstávají blíže neurčení, někdy je to počasí, někdy politici, jindy naši rodiče a křivdy z dětství, jindy kamarádky, někdy prostě okolnosti. Zbavením se zodpovědnosti ulevíme sami sobě, respektive právě vlastnímu egu - když za to nemůžeme, je naše nepohodlí selháním někoho jiného.
Za to, že nemáme partnera mohou přece chlapi, však je znáte. Peněz není nikdy dost, zvlášť v téhle zemi, kde každý jenom krade, stačí se podívat na zprávy. Práci, jakou chceme, prostě nemůžeme sehnat a nakonec nám ji vyfoukne kdosi před nosem, protože na dobrá místa berou určitě vždycky jen z protekce. A tak dál… Není vám to povědomé? Právě tohle rozumové eso je stopkou našeho posunu dál. Dokud za to mohou oni, čekáme, že také oni by měli změnit to, co se nám nelíbí.
Mít zodpovědnost za sebe neznamená kontrolovat každý svůj krok, ale vědět, že ten krok dělám já. Že jen na mě záleží, v jakém vztahu setrvávám, do jakého zaměstnání každý den chodím, o čem přemýšlím, jak reaguji, čím naplním svůj čas, jaké změny doopravdy dotáhnu a které ne.
Přijmout sám sebe znamená vědět, že někdy nemám dobrý den, že i já dělám chyby, že i moje ego někdy přehluší všechno ostatní. Že i já někdy zkrátka nevím, kudy moje cesta vede a jak to všechno má vypadat dál. Připustit, že někdy nejsem tím nejlepším člověkem, jakým umím být, ale přesto jsem to pořád já. Teprve pak se před námi naše cesta a všechny její možnosti objeví v plné kráse.
Whatsapp
