Slovy klasika, život je jednou dole a jednou nahoře. Chvíli se všechno daří, cítíte se motivovaní, inspirovaní, potkáváte ty správné lidi a všechno do sebe zapadá. A pak se přihodí něco, možná maličkost a možná velká věc. Nevíte proč a nevíte, co v tu chvíli dělat. Z minuty na minutu není po pohodě ani památky a vám chybí radost ze života, tah na branku a chuť cokoliv dělat. Zbývá jen divný těžký pocit, že už to všechno ani nechcete cítit a pak přichází otupení. Vypnutí.
Nepříjemné myšlenky, pocity a emoce dokáží být tak sžíravé, že máme pocit, že je třeba ustoupit, schovat se a na chvíli (nebo napořád) prostě zmizet ze světa. Na tom být občas sám pro sebe není rozhodně nic špatného, ba právě naopak. S jedním velkým ALE.
Pokud neumíme pracovat s tím, co cítíme a co je nám nepříjemné, postupně potlačujeme vnímání a cítění. To ale nejde vypnout jen někde, a tak postupně přestáváme vnímat a cítit prostě všechno. A nakonec jsem opravdu “vypnutí” a jako roboti. V klidu, ale klidu mrtvém, neforemném, těžkém a nicotném.
„Vypnutí“ – prázdný klid
Ten klid, kdy nic neděláte, ale přesto jste unavení a sami sobě těžcí. Neodpočíváte, i když ležíte. Trávíte hodiny bezduchým rolováním po sociálních sítích, možná čtete, ale ani nevnímáte co. Přesvědčujete se k aktivitě, kterou celý den odkládáte, a večer si dokážete pořádně vynadat za to, že jste nic neudělali.
Aktivní klid
Není kam spěchat a přesto je všechno v neustálém pohybu. Celý svět pracuje pro vás, vyrábí příležitosti jako na míru pro vás ušité. Nápadů máte nepřeberně, a i když celý den věnujete nějaké aktivitě, večer nejste vyčerpaní.
Těšíte se z toho, co tvoříte a každý pokrok nebo splněný dílčí cíl chcete sdílet se svými blízkými. Jste si jistí sami sebou a dobře víte, co je za vámi a vnímáte hodnotu svojí práce, stejně jako si neděláte iluze o tom, co je před vámi a pracujete na dalším posunu.
Neztrácíte čas hodnocením a nepolemizujete o tom, jestli udělat změnu, protože víte, že bez vás se to zkrátka nestane.
JIH®, jak s nadsázkou říkám, prostě není sever. Je to život sám, neustálý dopředný chod a vývoj, s ohromnou a nekompromisní silou, kterou nejde vpustit do života jen napůl. Je to energie samotné boží podstaty, tvořivě aktivní ve své přirozenosti, která dobře vnímá, jak ji vypínání a “uklidovaný” klid bolí. Stejně tak ale cítí, že je jen a jen na její zodpovědnosti, co chce a jestli se za tím vydá.
Jak objevovat svou boží podstatu? Pomoci vám s tím může třeba Automatická kresba diagnostická - nejbližší kurz začíná už následující pondělí, 10.5. 2021 - bližší info o kurzu najdete zde.
Whatsapp
