Kým je tvořen tvůj život?
Kdo se v něm musí nějak kontrolovat, vyčleňovat nebo podřazovat, navyšovat?
Jakmile zabředneš do hodnocení a posuzování, jakmile vnímáš ten nepříjemný stav zmaru a bolesti, kdo tě nutí se do něj ponořit? A kdo ti říká, že to ty sám do toho zmaru směřuješ?
Rozum, ego, mysl.
Jakmile jen tak jsi, zdánlivě bez emoce, zdánlivě bez radosti, ZDÁNLIVĚ bez krásného pocitu vítězství, bez nádherného pocitu, že se ti daří, pak prostě jen jsi, prostě a jednoduše. Když přijde důvod k nadšení, raduješ se a nadšení za chvíli odezní. To je moc dobře, protože kdo má být nadšený, pořád a neustále, aby jeho nadšení mělo hodnotu a význam?
Rozum, ego, mysl.
Kdo má být ten, kdo říká co je špatně a co je dobře? Kdo tvrdí, že něco musí být dobře a něco jiného zase špatně? Kdo ti našeptává, abys hodnotil celý svět i každého člověka v něm, zda je dobrý nebo špatný?
A není to jedno?
Je to v pořádku takové, jaké to je. Ten hlas volající po tvých soudech a zaujímání stanovisek neutichne. Jen ho přestáváš poslouchat. Protože ty víš. Žiješ, dýcháš, miluješ. Jsi láskou i moudrostí a nemůžeš nebýt. Je v tobě ten zvláštní klid, který ego, mysl a rozum potřebují rozporovat.
Pro ostatní to vždycky budeš ty. Jako osoba, jako jméno, jako role. Ale pro sebe? Je to jedno, jakým směrem necháváš plout energii všeho, kterou jsi. Je jedno, jestli pracuješ, lelkuješ, čteš, vaříš, spíš. Víš, že tvoje energie tvoří světy, že i tvoje tělo je v ní, že všechno tvoje konání je v ní a nic nemůže být vyjmuto.
Boží podstata nezná dualitu. Rozhodni se, kam má tvá energie proudit. Těš se a prostě buď bohem, který tvoří.
Whatsapp
