Co znamená tvořit svůj život? A můžeme svůj život “netvořit”?
V tom normálním, běžném shonu našeho života, vyslovujeme svoje záměry a myšlenky velmi nahodile, často v ublížení, strachu, závisti. Bez důrazu na to, co nám to opravdu přináší do života. A pak se divíme, čím se musíme vypořádávat a možná, že se diví i život sám tomu, co si “přejeme”. Anebo naopak - přece jsme si přáli nové auto, prince na bílém koni i balík peněz, ale kde nic, tu nic. Je to velmi zakořeněná lidská navyklost, ale také ironie toho, co jsme ochotní žít.
Mnoho situací ve svých životech vůbec neřešíme, jakkoliv máme zároveň vztek, že se ony situace nijak nevyvíjí. A právě tahle stagnace je pak další důkaz pro ublížení, strach a závist a nekonečné kolo se znovu roztáčí.
Jenom my máme to právo a zároveň tak trochu povinnost dát své energii jasně najevo, co od ní a tím i celého života chceme. Co chceme prožívat, jaké máme cíle a sny. Už jen naše zaměření nás vždycky zavede alespoň na začátek cesty.
A energie naší boží podstaty - právě ta životní tvořivá energie - pak ochotně otevírá nové dveře, nabízí možnosti, rovná vše svou silou do lehkosti i potřebné razance, ale především přináší impulsy k aktivitě. Pokud cítíte, že máte pro svůj záměr něco udělat, neodkládejte svou aktivitu a udělejte potřebné kroky.
Bez naší aktivity se naše záměry a sny nikdy nemohou tak ukázat ve své celistvosti, ani skutečně naplnit. I když to rozum láká sebevíc, že přece stačí se pohodlně usadit, zameditovat si a počkat, až ti pověstní pečení holubi zatřepotají křídly a zamíří k nám. To všechno jsou jen představy našeho rozumu opřené o strach, nechuť ke změnám, navyklosti toho, jak fungujeme.
Je to stejné, jako když zaléváme květiny. Nepochybujeme o tom, že máme k dispozici vodu a konev, víme, že záměrem je mít přenádherné spokojeně kvetoucí rostliny. Ale bez naší aktivity by květiny uschly, to my musíme zareagovat na impuls, napustit konev vodou a květiny zalít. Pokud je nezalíváme, postupně chřadnou a usychají.
Stejně jako naše záměry, které ztratíme ze zřetele a popřeme, že jsme je kdy chtěli, protože se nám zdá příliš těžké jejich dosažení. Ale ve skutečnosti jen nevyvíjíme žádnou aktivitu nebo znegujeme všechen vývoj tím, že to celé trvá příliš dlouho.
I to se ale děje, abychom se naučili být zase o kus víc sami sebou a v příštím rozhodování se postavit za sebe a své záměry zase o kus víc.
Svůj život zkrátka nemůžeme netvořit. Otázkou je jen, jestli tvoříme vědomě, tedy to, co opravdu chceme, nebo tvoříme nevědomě to, co se nám ani trochu nelíbí. Vnímáním a cítěním dokážeme oba póly spolehlivě rozlišit - i v tom pomáhá metoda JIH.
Chcete-li i vy se naučit, jak metodou JIH pomáhat druhým, jste zváni - v červnu startuje další ročník kurzu pro terapeuty .
Whatsapp
