Strachy, které provází naše životy, se vyvíjí stejně jako lidstvo samo. Kdysi dávno nám možná strach dokázal zachránit život - díky přirozenému strachu spojenému s respektem a pudem sebezáchovy se naši praprapředci vyhýbali divokým zvířatům a jiným nástrahám.
S postupem času se naše životy staly bezpečnější a s tím se rozbujely strachy, které s naší ochranou a přežitím už dávno nemají co dělat.
Strach maskovaný za hru na důležitost a vynucování pozornosti. Strach, jestli obstojím, co si o mě ostatní řeknou, jak zhodnotí to, co dělám, jak vypadám, jaký jsem. Možnost připoutat k sobě ostatní skrze strach o mě. Strach z neznáma a nejistoty, strach z toho, co se učím, ze selhání v rolích, do kterých se nechávám napasovat i do kterých dobrovolně vstupuji. Strach jako lpění na výsledku. Strach z toho, že mám strach. A kruh se uzavírá.
Volba strachu jako našeho životního souputníka je rozhodnutím pro život v rozumu, neustálém hodnocení a posuzování, ve spekulacích, domněnkách, v iluzi zranitelnosti nebo naopak moci nad ostatními. Strach je živel, který vede ke smrti. On sám už je tou smrtí, smrtí našeho vnímání a cítění. Zastavuji-li vnímání, zastavuji v sobě život. Zbydou jen rozumové hry a konstrukce, vysilující a únavné.
Opakem strachu je víra. Víra, že všechno na světě má své řešení. Víra, že můj život se o mě stará a je mi tím nejlepším partnerem. Víra, že do mého života nepatří dualita a to dobré nemusí být vyváženo tím zlým. Víra, že i ve mně je energie, která tvoří světy, a tak i já mohu tvořit v souladu s tím, co cítím a vnímám.
Vnímání je dar života proti strachu. Dovoluje nám objevovat další impulsy pro náš život a udržovat jeho dopředný chod. Díky vnímání lásky a pravdy dokážeme opravdu žít.
A ještě jeden, ten nejluxusnější dar pro objevení cesty ze strachu do života. Možnost se rozhodnout, jak to chci dál.
Whatsapp
